Tak a je tu zase jaro a na jaře se naši rudí bojovníci opět sjeli na klubový výlet, který 10.-11.5.2019 tentokráte pořádal Jarda Vančura v obci Úbislav pod Javorníkem. Jelikož ubytovna neměla žádný jiný volný termín, tak jsme museli zvolit stejný jaký má Budějovická vetrán ralye Křivonoska a tím se nám omluvili někteří stálí členové na naši jízdu. Podařilo se mi ale doplnit naše řady několika kamarády na indiánech ( kluci z Brandýsa atd.), takže ráno nakonec na trasu vyráželo jedenáct historických Indiánů + ostatní motocykly. V pátek po příjezdu byla grilovačka a potom jsme probrali co se přes zimu u nás změnilo, někteří se nechali strhnout hokejem se Švédy, ale i tak to bylo moc fajn. Ráno po snídani přijel ještě Jarda Hrabě s bráchou a po focení jsme vyrazili na 90 km( !!!) dlouhou trasu do Českého Krumlova, kde jsme měli domluvenou zastávku s Křivonoskou. Bohužel se vyplnila špatná předpověď počasí a asi po půl hodince začalo dost silně pršet. Někteří se převlékli do „nemoků“ a pokračovali jsme dále po zvolené trase šumavskými cestičkami. Před Prachaticemi jsme trasu přehodnotili a zvolili tu jednodušší dešťovou i kvůli dvěma děvčatům, která řídila motocykly a nechtěly na vodě riskovat, což jsem plně respektoval a mazali jsme na Krumlov po hlavní silnici. Pršelo tak silně, že jsem v Prachaticích všechny obešel a nechal hlasovat, jestli pojedeme dál a nebo se vrátíme? Dvě skupinky se odpojily a vrátily se na základnu, ale zbytek chtěl pokračovat, tak jsme do toho kopli a mazali dál. Po hlavní silnici se jelo bez problémů a tak sice promočení, ale spokojení dorazili před polednem do Č. Krumlova. Zde jsme poobědvali a po setkání s našimi členy Ivanem Sakalem a Mírou Vozňákem, kteří jeli Křivonosku jsme opět po hlavní silnici vyrazili zpět na základnu. Již nepršelo, silnice byla suchá( dokonce jsem i trochu oschnul) a tak jsme po polovině cesty najeli na původní lesní šumavskou trasu. Počasí celou cestu hrozilo deštěm, dědek Boubín byl stále v deštových mracích, ale nakonec nás ušetřil od vody a bez problémů jsme dorazili na základnu. Jediný Indián nedokázal absolvovat 180 km a to Prince Tomáše Procházky. Když se mu podařilo vyladit motor, tak mu ke smůle praskla řidítka. Neboj se Tomáši, ty to jednou dáš a opustíš kabinu sběrného vozidla :-). Takže jarní výlet máme za sebou a až na trošku nehezké počasí to opět byla vynikající akce a Jardo ještě jednou děkuji za výbornou organizaci. Takže už se všichni těšíme na 13. až 14. září, kdy nás do Jílového u Prahy zve Joly.
HOWGH . Seřízlým orlím brkem a vyjetým motorovým olejem sepsal Náča